Pandemie boreliózy ve stínu koronaviru.
Máme květen, mezinárodní měsíc povědomí o lymské borelióze, která je však momentálně zcela ve stínu pandemie koronaviru.
"Prakticky všichni známe, nebo víme, co je to borelióza a ve svém životě se s ní setkali, ale zhruba jednou měsíčně mám pacienta, který po ní ochrnul," řekl nedávno v diskusi na ČT24 věhlasný český fyzioterapeut známý péčí o mnoho našich profesionálních sportovců profesor Pavel Kolář v diskusi o koronaviru. Chtěl tím naznačit, že většina lidí bez problému infekci zvládne a jen zlomek pacientů má vážnější projevy infekce. Ale v mých očích tím naznačil pravý opak. Oficiálně se každoročně uvádí 3-6 tisíc případů boreliózy v ČR za rok, ale je to zcela jistě jen špička ledovce, která je diagnostikována. Borelióza a další koinfekce z klíšťat jsou ostatně každý rok ve stínu něčeho jiného, letos to holt vyšlo na koronavirus.
Zatímco nástup koronavirové infekce je poměrně rychlý a inkubační doba relativně krátká, u boreliózy může být mnohonásobně delší, což je první z jejích velkých zákeřností. Lidé postižení boreliózou, kterým se po přisátí klíštěte nevytvořila charakteristická skvrna v prvním stádiu nemoci, často ani neví od kterého klíštěte to mohlo být, natož aby si s ním po letech spojili ať už plíživě či rychle vzniklé symptomy. Nehledě na to, že nezanedbatelná část lidí zase tvrdí, že měli typickou skvrnu po štípnutí hmyzem ať už muchničkou, komárem či ovádem. A slovutná věda dělá, že se jí to netýká, či nejsou prostředky na takovýto výzkum. Kdo by taky studoval hmyz o velikosti muchničky, zda přenáší či nepřenáší boreliózu. U komárů v ČR již byla nalezena, ale komáři prý mají příliš dlouhý sosák, aby se jím borrelie mohly dostat až do těla pacienta. Zbývá pak jen podezření na mechanický přenos zaplácnutím komára, který také ovšem nikdo nestuduje.
Ale zpět k meritu věci. V roce 2018 vyšla v USA kniha zkušené novinářky Mary Beth Pfeiffer "Lyme: The First Epidemic of Climate Change", která velmi pěkně shrnuje komplikovanou situaci kolem této zoonózy a zbytečné utrpení pacientů s chronickou formou boreliózy. Chybně je postavená dvoustupňová diagnostika na protilátky, v prvním kroku jen test ELISA, až při jeho pozitivitě pak konfirmační provedení testu Western blot, může vést k přehlédnutí až 80% případů. To znamená, že v ČR každoročně přibudou možná až desítky tisíc pacientů s neodhalenou boreliózou. A když si dáme do souvislosti nespolehlivost protilátkových testů na koronavirus a totéž pro boreliózu, musí být každému logicky uvažujícímu člověku jasné, že stavět na něčem takovém medicínu založenou na důkazech prostě nelze. Je proto s podivem, že čeští infektologové odmítají připustit na pole diagnostiky testy používané na německých soukromých klinikách či laboratořích specializovaných na diagnostiku a léčbu boreliózy. Stejně tak čeští lékaři zarputile odmítají léčbu pozdní a chronické boreliózy kombinovanými protokoly. Mnohým pacientům pak nezbývá než navštívit soukromá, většinou zahraniční pracoviště a nechat se diagnostikovat a léčit tam, a to za velmi vysoké ceny. Bohatší a racionálně uvažující pacienti končí na německých či amerických soukromých klinikách a ti chudší v rukou léčitelů, homeopatů či tzv. šarlatánů. Je smutné, že ač na rozdíl od posledních neléčitelných stádií rakoviny je pomoc pacientům s chronickou boreliózou či tzv. postborreliovým syndromem stále možná, tak u nás mají tito pacienti nárok jen na paliativní léčbu, ačkoliv existuje ve světě několik experimentálních postupů kauzální léčby chronické boreliózy.
Pro pacienty s boreliózou je proto obrovským paradoxem, že asi 20 let stará experimentální léčba antimalarikem Plaquenilem a makrolidovým antibiotikem Azitromycinem, vyvinutá bostonským profesorem infektologie Samuelem Dontou a oprášená marseillským infektologem prof. Didierem Raoultem je momentálně nejrozšířenější terapií na COVID-19, ideálně doplněná o zinek a vitamín C co by esenciální přírodní antivirotika. Dále je ještě velmi pozoruhodné, že dle výzkumů amerického specialisty na chronické infekce dr. Richarda Horowitze, terapie glutathionem či jeho prekurzorem N-acetylcysteinem může výrazně pomáhat jak v případě chronického zánětu při pozdní borelióze tak akutního zánětu či cytokinové bouře při silné koronavirové infekci.
Rychlost s jakou se tvoří doporučené postupy a terapie pomocí tzv. off-label použití již existujících léčiv budiž mementem i pro léčbu pacientů s pozdní a chronickou boreliózou. Hlavní a zásadní rozdíl v přístupu k těmto dvěma nemocem je ten, že borelióza je přenosná nepřímo pomocí vektorů a možný přímý přenos z člověka na člověka dosud nebyl dostatečně prozkoumán. Takže politiky a lékaře nic nenutí spěchat, narozdíl od COVID-19, který je díky kapénkovému přenosu vysoce nakažlivý. Bohužel pacienti s chronickou boreliózou a koinfekcemi z klíšťat tolik času jako ti, kdo rozhodují o prioritách ve zdravotnictví a tvoří doporučené postupy pro diagnostiku a léčbu, nemají a jejich zdraví, profesní i rodinný život jsou často nenávratně v troskách. Nezbývá než apelovat na politiky, aby po vyřešení globální pandemie koronaviru přešli s podobným úsilím k vyřešení nemoci zvané lymská borelióza.
Datum: 31.05. 2020 Téma: Články Autor: Petr Dymáček