Přenašeči Lymské boreliózy

Jak se přenáší lymská borelióza?

LB přenášejí klíšťata (v České republice je to zejména druh Ixodes ricinus). V podezření z možného přenosu je i krev sající hmyz, jako komáři nebo muchničky.

Při sání klíště vypouští do krve hostitele látky proti srážení krve, proti svědění a také látky snižující imunitní odezvu. Ty umožňují snazší průnik infekcí - nejen borelií, ale i dalších patogenů přenášených klíšťaty. Borelie přežívají ve střevě nenasátého klíštěte a v průběhu sání krve klíštětem přecházejí do jeho slinných žlaz a poté i do těla hostitele. K přenosu je tedy potřeba určitý čas, čím déle je klíště přisáté, tím větší je riziko infekce. Z člověka na člověka je přenos možný jen z matky na dítě během nitroděložního vývoje. V placentě byly spirochety nalezeny ve velkém množství, ale pokud je infekce u těhotné ženy důkladně léčená, dítě bývá většinou zdravé. Ve výjimečných případech je možný i přenos krevní tranfuzí.

Pokud máte doma psa je možné, že se taky mohl nakazit boreliózou. Psy je možno proti borelióze vakcinovat. V poslední době onemocnění boreliózou přibývá. Připisuje se to globálnímu oteplování, protože jsou mírnější zimy a tak přežije více nakažených hlodavců a klíšťat.

Klíště

Klíšťata patří mezi členovce. To je všelijaká ta havěť, co má víc jak šest nohou. Klíšťata sají krev, aby se mohla vyvíjet, samice pak proto, aby mohla naklást vajíčka, ze kterých se vylíhnou larvy. Ty jako jediné stadium klíštěte mají šest nohou. Jsou velmi malé - 0,5 mm a mají světlou barvu, sají jen krátce a brzy se pustí. Můžete je velice docela snadno přehlédnout. Nasátá larva se pak vyvíjí v nymfu. Nymfy jsou pro přenos nemocí na člověka nejhorší. Nasáté nymfy se nakonec vyvinou v dospělého jedince tzv. imago. Samec pak už krev nesaje, samice však saje dlouho a důkladně, aby mohla naklást vajíčka.

Klíště obecné (Ixodes ricinus)

Klíšťata v přírodě sají hlavně na drobných hlodavcích, kteří jsou přirozenými hostiteli borelií. Hlodavcům borelie nijak nevadí. V ohniscích nákazy je infikováno přibližně každé třetí klíště, jinde pak každé dvacáté. Klíšťata se nejvíce vyskytují v trávě na vlhkých místech, na březích vodních toků, na trávou a křovím zarostlém okraji lesa, na zastíněné mýtině atp. Jsou náchylná k vyschnutí, takže na suchých prosluněných pasekách narazíte spíš na zmiji než na klíště. Proto jsou také klíšťata nejaktivnější na jaře a na podzim, v horkých letních dnech se schovávají ve svrchní vrstvě půdy.

Kousnutí klíštetem

Klíšťata nepadají ze stromů do hlavy, jak si někdo myslí. Proč by lezla tak vysoko, když kořist je dole. Klíště většinou číhá na konci stébla trávy s roztaženým prvním párem nohou, na kterých má záchytné háčky. Ty mu slouží k zachycení v srsti hostitele. Potom si na hostiteli najde nějaké více prokrvené místo s tenkou kůží a zavrtá do něj své sací ústrojí. Sosták (hypostom) má tvar harpuny se zpětnými háčky, proto klíště drží v kůži tak pevně.

Odstranění klíštěte

Odstranění přisátého klíštěte se má provést co nejdříve, snižuje se tím riziko nákazy. Provede se uchopením klíštěte u hlavičky nikoli u zadečku (vymáčkli byste obsah jeho žaludku do ranky i s borreliemi) pinzetou a kýváním do stran jej uvolněte, nebo jej v nouzi seškrábněte nehtem nebo nožem. V tomto případě může zůstat sací ústrojí klíštěte v rance. Není třeba panikařit. Ranku vždy desinfikujte, nejvíce se doporučuje jodová desinfekce. Případný zbytek sacího ústrojí vyschne a kůže jej časem vyloučí. V případě zánětlivých procesů, dlouhodobějšího svědění, rozšiřující se červené skvrny určitě vyhledejte lékaře. Lékař by měl rozeznat, jestli se jedná o nespecifický zánět, alergickou reakci nebo infekci boreliózou, případně jinými nákazami z klíšťat. Svědění a skvrna ihned po vytažení klíštěte nebo poštípání hmyzem je pravděpodobně alergická reakce, ale pokud se skvrna větší než 3 - 5 cm vytvoří teprve až po delší době, několik dní až týdnů po vytažení klíštěte, je pravděpodobné, že jde o boreliózu. Nestyďte se a klidně buďte "hypochondři". Výskyt erythema migrans vyžaduje okamžitou léčbu antibiotiky a není k ní třeba žádných dalších vyšetření.

Přenos boreliózy krev sajícím hmyzem V současnosti nebyl bezpečně prokázaný, ale pravděpodobná možnost přenosu je mechanická - tj. rozdrcení sajícího komára, muchničky, ováda přimo do ranky, čímž se smísí krev z hmyzu, který předtím jinde sál krev s boreliemi, dohromady s krví napadeného člověka a mohlo by tak dojít i k přenosu infekce. V komárech i jiných druzích hmyzu byly borelie nalezeny, a to dokonce i v přezimujících komárech a v jejich larvách.

Dobrá stránka o různých krvežíznivcích je tady: Kdo se těší na naši krev?
Rozhovor s odborníkem RNDr. Danielem, SZÚ o klíšťatech a přenosu infekcí: Klíště - nenápadný nepřítel